Konečně!

Konečně nastal ten čas!

To do všech světových stran,

tupící kraje zbytečných životů hran,

nese se Její lítý hlas…

 

Tak do svého objetí,

bez smutku či náznaku dojetí,

dušičky prohnilé nahání

aA při tom nebesa černají

a já vím,

že budoucnost svých dveří zavírá,

že náš svět pomalu, potichu umírá…

​

A my s ním…