Mizí vše krásné, co pojilo nás,

a ač doufám, že se někdy zas

v náruči budoucnosti nejisté

setkáme,

musím se teď od tvé krásy

odloučit

navěky věků rozloučit.

​

Proto snad ve své dlani stařecké, nečisté,

zatímco svírám pouhou vzpomínku,

na tebe…

na tebe…

oblečen v smutném plamínku

rozplývám se do prázdna,

ztrácím tebe i sebe..

.

.

.

Rozplývám se v nic...

.

.

.

A nás dvou již není víc…

​