Duní nebesa kroky bohů,

třesou se lidé, třesou

před zpěvem pekelných rohů

a nevidí pravdu jasnou,

že konec všem snahám je,

když šílenec štětcem maluje,

to, co v denních snech vidí,

to, že všem duše zhasnou

a démoni setbu sklidí.

 

 Zmírá pomalu mysl slabá

každou barvou, každým tahem,

vždyť útěcha je to chabá,

že milován byl jsem a jsem,

že pamatován mnohými budu,

po dlouhou předlouho dobu

jako blázen, šašek a klaun,

co svět poskvrnil barevným štětcem,

jako nelidský potvorný Faun.

​​

Maluji a jsem smyslů zbavený,

vždyť neslyším, nevidím, nežiji,

spánkem posedlého již znavený

čekám, až sudičky mou nití došijí,

až uvidí ostatní pravdu jasnou,

že všem zčernalé duše zhasnou

a já, klaun, šašek a blázen,

dotvořím obraz rytíře a Jí

snad svobodný budu a k tomu i...

 

Spasen...