...

a také radostí,

všech slastí,

slastí pozemských...

Svůj šat, svou duši,

jak se na zmírajícího řádně sluší,

odkládám

v dál

a aniž bych se bál

posledního záchvěvu,

zoufalství či úsměvu

uznávám,

že bránit se přestávám...

 

A tak na černých nebesích hvězdy zesláblé zmírají,

tančí, chvějí se a naděje nemají,

a má duše společně s nimi uvadá...