top of page

Dva polibky

Střepy Zrcadlené

© Lucas Lacer 2024

Hebké rty tisknoucí se jemným pohlazením k růžolíci.

Prchavý okamžik přeplněný životem, touhou po životě.

Srdce v hlubinách tepající hrudi křičí.

Nádech do zčerstva se roztáhnuvších plic rozechvívá hrdlo.

Stopa oble vykrojená, pozůstatek polibku, stírá se vlnkami času.

Plamínek rozžal se a zdobí tetelící se korunou zvolna ubývající svíci.

 

Vášnivý tanec s matnou kráskou v hlubinách noci.

Polibkem pečetí v mlhách se motající běh, běh života.

Srdce v temných zákoutích hroutící se hrudi pláče. 

S výdechem k oblakům červánků vznáší se zpěv poutníka.

Vzrušením chvějí se rty objímajíce svůj krásně strašný protějšek.

První polibek byl začátkem, ten druhý odsoudil ke konci.

bottom of page