top of page

Dva polibky

Střepy Zrcadlené

© Lucas Lacer 2024

Hebké rty tisknoucí se jemným pohlazením k růžolíci.

​

Prchavý okamžik přeplněný životem, touhou po životě.

Srdce v hlubinách tepající hrudi křičí.

​

Nádech do zčerstva se roztáhnuvších plic rozechvívá hrdlo.

​

Stopa oble vykrojená, pozůstatek polibku, stírá se vlnkami času.

​

Plamínek rozžal se a zdobí tetelící se korunou zvolna ubývající svíci.

 

Vášnivý tanec s matnou kráskou v hlubinách noci.

​

Polibkem pečetí v mlhách se motající běh, běh života.

​

Srdce v temných zákoutích hroutící se hrudi pláče. 

​

S výdechem k oblakům červánků vznáší se zpěv poutníka.

​

Vzrušením chvějí se rty objímajíce svůj krásně strašný protějšek.

​

První polibek byl začátkem, ten druhý odsoudil ke konci.

​

bottom of page