Do noci hledí, ta moje paní,
se slzou třpytivou na skráni,
a Měsíci závidí,
že nic nevidí,
neslyší,
necítí…
s jizvou na srdci smutku se brání
a oblakům závidí,
že nikdo je neřídí,
nehledá,
nevolá…
a s láskou zlomenou v dlani
pláče…
