top of page

Chorál

Střepy Zrcadlené

© Lucas Lacer 2024

Až zlomí se lidským vládcům žezlo

a země stářím a bolestí bude shrbena,

pak nebesa zármutkem vyblednou,

hvězdný koberec štěpíc se v půl,

když naposled zazní do dáli hlas:

„Vítám vás v náruč svou,

polibte tiché temnoty tající jas!“

původní ilustrace k textu "Chorál"

Až v srdci Edenu zrodí se peklo

a čertům křídly opučí ramena,

pak andělé v pláči do hrobky ulehnou,

nad světem lamajíc hůl,

loučíc se s leskem rajských krás:

„Přijmi nás v náruč svou,

před smutkem, prosíme, tiše nás spas!“

Až mé prázdné oči změní se ve sklo

a oslepí mě Tvá náruč plamenná,

pak vypustím z těla duši znavenou,

do žil po hrstech sypajíc sůl,

zrodím se a zemřu zas:

„Tak rozevři náruč svou,

v šepotu věčnosti uzmi mě, Smrti má, včas!“

bottom of page